Pepek námořník by měl radost
28.01.2012

tenhle týden potřetí si dělám špenát. a pak, objevila jsem v útrobách svého prádelníku dvě námořnická tríča, která jsem neměla x měsíců na sobě. včra jsem si na návštěvu k našim oblékla jedno, byť pod svetrem nebylo vidět, a dnes, na dámské povídání v láry fáry si oblékám druhé. krásně ladí ke všem tetováním a tak, muhehe. nějak jsem přestala nosit trička. pominuli ta, ve kterých vypadám doma jako nejvíc vymazlená číča, to jsou ta badboyova, která nejvíc ladí k teplákům, tureckým kalhotám a tak podobně. lol. moje sbírka košilí je již epesní. příští neděli ji rozšířím o dalších pár kousků. xxx ve složce se mi hromadí různé filmy a já jejich sledování stále odkládám, protože práce. že jo. a tak jsem si domů přinesla kupu sešitů na zkontrolování a podepsání. ale odsunula jsem je včera stranou, jelikož vyšel nový díl criminal minds. no, musím říct, že se ráda bojím. ale nejsem u toho ráda sama. takže jsem si rozsvítila v obýváku i ložnici, seděla jsem v ložnici na posteli, boříka jsem měla na levoboku a sledovala jsem. the thing is že pořád nebylo zřejmé, kdo je teda úchyl a vrah. pak jsem usoudila, že už není příliš mnoho času zdržovat se sama doma, a šla jsem na návštěvu k našim. dostala jsem nejkrásnější retrokrabici. spíš než retro je starofrancouzská. úplně ji vidím na čestném místě v mé ikeácké knihovně, kterou si snad první březnový týden přivezu.

napravila jsem nenapravitelné. zakoupila si opět černý lak na nehty a bronzový oční stín. moje dušička má klid a můžu se zase nějaký čas věnovat těžce intelektuálským počinům. haha. hodlám se taky stát jakousi technicky zdatnou ženou, která si sama zprovozní gramofon, aby mohla poslouchat namluvené balady z kytice a povídky šimka a grossmana. xxx /// v dětech vzbudil zájem ota pavel, což mě neskutečně potěšilo. takže v úterý budeme přerozdělovat povinnou četbu. @@@ pan jiří raška má dnes pohřeb. rip. i já budu vzpomínat. téra

před zrcadlem, za zrdcadlem
23.01.2012

zvažuju koupi koženkové bundy. ano, nevěřím v budoucnost letošní zimy. těším se na 5. února. obcházím sekáče a sháním buď koženku nebo něco se zajímavým potiskem, abych mohla dotunit psaníčko. neúspěšně odolávám náporu zánětu hlasivek. asi mě to opět přepadlo. a to se snažím o jakous takous prevenci v podobě cumlání vincentek, hodně pití, nepřílišného překřikování nezbedné mládeže. čím dál víc se těším na koupi další knihovny. zítra si jdu koupit jeden z dílů harryho pottera. a dnes jsem viděla skvělou inspiraci, kdy zrovna tenhle typ knihovny nemusím využít pouze na knihy. oujééé. catrice lak na nehty, který všude propagujou, silně nedoporučuju. zjistila jsem, že nemám žádný černý lak. wtf? xxx dva nové polštáře učinily z naší postele přímo královské lože. dlouho se mi nespalo tak pohodlně. // včera jsem téměř přečetla knihu williama saroyana kluci a holky, když jsou spolu. xxx rozhodla jsem se, že od příštího školního roku nabídnu výuku i seniorům. třeba se jim na lázeňské kolonádě bude trocha angličtiny hodit. anebo třeba jen tak. pro lepší pocit. @@@ dnes jsem si četla některé pasáže z knihy pohádka o raškovi. hlavně ty vítězné a pak proto, že si někteří vybrali coby četbu právě některá díla oty pavla. tak jsem si vzpomněla, jak jsem ho na základce hltala. a raškovu pohádku nejvíc. protože prostě skoky. bůhví, zda schlierenzauer vůbec ví, kdo raška byl? xxx občas bych chtěla žít v pohádce. alespoň ji začnu číst. tu o alence v říši divů. téra

show must go on...
22.01.2012

... je to ještě víc jak u blbejch. napsala jsem mile. mojí sousedce z dob aupair. staly se z nás před sedmi a půl lety nerozlučn kamarádky. obě jsme si žily ty naše aupair životy. těšila jsem se tenkrát domů na bubeníka, ale zároveň jsem se bála toho dne, kdy opustím londýn. mila se stala mojí věrnou přítelkyní, rádkyní. byla úplně jiná než všichni moji kamarádi či kamarádky. byla člověkem, který má tak neskutečně zorganizovaný čas a život. potkat ji za jiných okolností, být třeba má sousedka tady doma, maximálně ji na chodbě jen zdravím. dlouhá léta jsme si posílaly přes půlku evropy pravidelné dlouhé maily. po více jak dvou letech jsme se zase shledaly. jela jsem na další aupair štaci. tentokrát jen letní. ona zůstala v londýně. a tak jsem od své rodiny, která žila na venkově jižně od londýna, každý týden až dva jezdila zregenerovat se a nadýchat se londýnské atmosféry právě k mile. představte si někoho, kdo je posedlý svojí figurou. a chodí pravidelně cvičit, má najetý režim, kdy jí, jak jí, co jí, v kolik vstává. i v dny, kdy se může vyspat, vstává časně. a tak jsme se po dvou letech zase viděly, ale ona mě jen přivítala, odvezla k ní a běžela cvičit. když jsem jí o jednom weekendu vytáhla do starbucksu, odmítala cokoliv a srkala svoji evian vodu. když jsme vycházely z metra a já ucabrtaná po dlouhém chození jsem byla ráda, že stojím na jezdících schodech, mila šla, protože by nikdy schody nevyjela. nikdy si nechtěla jen tak dřepnout na obrubník a nasávat atmosféru. vždycky měla den rozplánovaný skutečně na minutky. vrcholem bylo, když jsme musely ject až do edgware, protože tam měli levnější ovesné vločky ve waitrose než v archway. jela jsem tam nakonec ráda, protože edware sousedí s mill hill, kde jsme tenkrát jako aupairky pobývaly, a tak cesta vedla přes mill hill broadway a mohla jsem tak zase zavzpomínat.

když to teď začalo být na štýru s únorovým výletem do londýna, moje spásná myšlenka byla, že napíšu mile, která již nežije v londýně, ale v portsmouthu, zda by neměla chuť dorazit alespoň na dva dny do londýna. upřímně, nemám koule na to spát sama s cizími lidmi v hostelu. dnes mi přišel mail, že můžu přiject do portsmouthu, že volno si klidně vezme, ale do londýna nepřijede, protože se rozhodla žít zdravěji a londýn do této koncepce nezapadá. myslela jsem, že mě švihne. tím je v podstatě rozhodnuto. cesta do londýna se v únoru konat nebude.

abych zahnala smutek, vybírám si kromě knihovny i komodu, kterou si jako náplast na to všechno koupím. xxx dnes jsme si s badboyem koupili nové polštáře, těším se, až si je povleču do čistě vypraného voňavého povlečení. mám ráda i takovéhle malé radosti. xxx v pátek jsem konečně viděla nový díl criminal minds. kočičí ouška penelopy mě zase nadchly. čím dál víc mě baví dr. reid. nejvíc mě bavil kdysi v sobích ponožkách. /// a jinak byl weekend příliš krátký. včera jsem strávila část dopoledne ve škole, jelikož jsme měli den otevřených dveří. a tak jsem si v počítačové učebně udělala nějakou práci. odpoledne jsem vegetila u babičky v čska, zatím co by mi badboy dával dokupy centrál u auta. vyhrnula jsem sníh, brodila se sněhem k bb-ovu otci pro bb a auto. xxx domů jsme jeli asi třicítkou, protože náš okres přepadla sněhová kalamita. kamiony stály z našeho města v kopci a nemohly dát. tvořila se kolona. dolů do města to jelo taky krokem. ale dojeli jsme. a s baretem na hlavě a badbyoem po levé ruce jsem vyrazila do pizzerie. mlsně jsem tam obdivovala johančiny krásné botky, prý za třicet káčé. takže teď přes fb musím sondovat, odkud. xxx večer to byl příjemný po všech stránkách. moje vtipnost nezná mezí, víme. s bárou jsme část večera prohovořily o filmech a knížkách (takových lidí kolem sebe příliš nemám). // uvařila jsem si výborný sypaný čaj a jdu zase pracovat. abych mohla brzy zaplout do vany, do postele a být fresh na ranní nultou hodinu. téra

zemřel pan jiří raška. moc mě to rozesmutnilo. ještě ve svém archívu z léta 2000 mám společnou fotku, ve své skokanské bibli pak od něho i podpis. doufám, věřím, že nám na nebeské olympiádě pan raška vyskáče nějakou další zlatou medaili.

jak se mi nechce...
19.01.2012

... nic vymýšlet. ve všem tom shonu a stresu jsem měla neuvěřitelnou radost z toho, že v únoru poletím do londýna. bárbí splašila levné letenky z wroclawi a jakože hurá užít si tři dny v britské metropoli. mojí srdcové. těšila jsem se na několikadenní voraz, nadýchání se tamní atmosféry. vypadnout na chvíli z normálního života (schválně nepíšu stereotypního). předevčírem mi bárb posílala odkaz na ubytování. hostel. těšení se se ve mně ještě zmnohonásobilo, protože mi došlo, že je to už skutečně jen za měsíc. o hodinu a půl později mi oznámila, že nikam nepoletí, poněvadž nemá peníze. takže já se nechala strhnout její hurá akcí a můžu se jít bodnout. zvažuju, zda poletím sama a budu se tři dny sama toulat londýnem. nebo zda to prostě nechám být. přebukování na jiné jméno je dražší než samotná letenka, a nová letenka pro další osobu by teď byla mnohonásobně dražší. kdyby to byl let z prahy, asi nic neřeším a poletím. tohle je let z polska, což pro mě znamená nocování ještě v polsku na letišti. a upřímně, do toho se mi příliš nechce. vlastně mi tak zkazila to potěšení a přidělala starosti, že se mi nechce už vůbec. samotné se jí stalo, že jí naše společná kamarádka několikrát během poslední doby naházela klacky pod nohy, tak mě nenapadlo ani pochybovat o tom, že by mi mohla udělat to samé. nicméně se nechala asi inspirovat.

v úterý večer jsem si vyrazila spravit chuť do divadla. mladoboleslavké divadlo přijelo s ostře sledovanými vlaky. bylo to hezké, leč dlouhé. představitel miloše hrmy byl skvělej. jen mě prostě zmohlo to, že jsem od šesti ráno učila a skončila jsem hodinku před představením. mrzí mě to, páč za jiných okolností bych si to užila asi víc. xxx moje předsevzetí přečíst týdně alespoň jednu knihu začalo pokulhávat minulý týden, kdy jsem příliš nepohnula, navzdory tomu, že se mi skutečně dobře čte a líbí se mi, s knihou HHhH. xxx viděla jsem dokumentární film občan havel. takto celý poprvé. usnula jsem u filmu kamarád taky rád. kdy mě přepadla (nečekaně) únava, nikoliv nuda. // tvořím si koláž na zeď. inspirací je mi blog ady chic a jejích odkazů. narazila jsem na tuto slečnu přes marianne bydlení, kde byl kdysi článek – nakouknutí do bytů novinářů/bloggerů, kteří se věnují designu. k ní si chodím pro inspiraci.

venku sněží, konečně přišla zima. nijak mě to neobtěžuje. snad jen, že se v tom špatně řídí. a já cestuji hodně autem mimo město. xxx letos jsem dostala spoustu krásných dárků, když se ještě vrátím vzpomínkou na vánoce. všechny mě hrozně potěšily. co si ale nemůžu vynachválit, je termohrnek. ten jsem dostala kupodivu jako díky od jazykovky, pro kterou učím. na ranní kávu či čaj do auta je to naprosto ideální. jak jsem bez toho doposud mohla žít? byl to vůbec plnohodnotný život? muhehe. nosím si ho v ruce už i po městě. prostě all the time. bez něho ani ránu.

dneska jsem zavítala zase do banky učit angličtinu. a opět a znovu jsem se tak nějak přesvědčila o tom, jak skvělé bylo rozhodnutí skončit tam. ale ty lidi vídám hrozně moc ráda.

a jinak se nic moc neděje. děsí mě, že dnešní děti téměř nepoznají podmět a přísudek. bořík je pořád krásný černý parádník, který se brzy půjde stříhat. fejzbuk je plnej těhotných, ultrazvuků a fotek dětí. a já vydělávám, abych už brzy mohla bydlet ve svém. lol. téra

čeho se nejvíc bojím...?
18.01.2012

... nespolehlivých lidí! téra

anebo taky deník náhradní matky
14.01.2012

by se to tu mohlo jmenovat. v minulém postu jsem psala, že ze života úči. obojí je řehole. takže. byla jsem přesvědčena, že do rána si matka badboyova syna (nepublikovatelné, jak jí říkáme po domácku, když se o ní bavíme) vymyslí dalších pět důvodů, proč by k nám junior neměl na noc ject. do rána však žádná sms nedorazila, a tak jsme vyjeli. hned v první zatáčce jsme dostali smyk a já okamžitě ztratila chuť kamkoliv vyrazit. dojeli jsme ve zdraví. až na bóřu. ten se v autě dvakrát pozvracel. jednou na badboyovy kalhoty, podruhé na jeho bundu. junior nám hned v počátku, ovlivněn jak jinak než řečmi z domu, oznámil, že u nás teda za žádnou cenu spát nebude. o pět minut později, když jsme opustili hranice jejich města, už organizoval, kde kdo bude spát, a co budeme večer číst. xxx bramborová kaše opravdu jen z brambor a žádné přidané hodnoty mu vytvořila boule za ušima, dárky pod stromečkem, který jsme kvůli němu měli až do dneška, taky sklidily úspěch. dožadoval se pečení cukroví, ale po vysvětlení, že už je po vánocíh, jen moudře pokýval hlavou a pravil, že teda příště. xxx nikdy mě taky nenapadlo, kolik užitečné práce mohou odvést obyčejné bubenické paličky od babelu. junior s nimi řádil asi hodinu.

nejzábavnější částí dne (alespoň pro mě), byla schovka. projevily se ve mně opět mé infantilní sklony, a tak jsem vystřídala schovku za dveřma, za závěsem, ve skříni! (tam mě dlouho neobjevil a možná tam sedím dodnes nebýt boříka, který škrábáním upozorňoval na místo, kde skrývám), vyšperkovala jsem to v závěru schovkou v koupelně, kam se junior bál zajít, protože už v chodbě byla tma. vždycky se prozradím nakonec stejně chechtáním. // teď spí, přečetla jsem mu tři pohádky, badboy dohlíží a já zmožená už dnes neudělám nic.

potkanky dostaly místo hoblin seno, což mi poradil jeden žák v páté třídě, staví si tam hnízda, seno voní a já si nepřipadám v obýváku jako na hnojišti, nýbrž jako na půdě. (myšleno jen vůní, stébla zůstávají na svém místě v kleci). avšak kuchyň se včera proměnila v pole. měla jsem v rohu kuchyně pytel s hlínou. nerada přiznávám, že už ho tam mám dobrý třičtvrtě rok. dlouho jsem spoléhala na to, že hlína se přesune do květináčů sama. pytel tam v rohu trůnil tak dlouho, až to zaujalo boříka. a tak jsem po příchodu ze školy objevila kuchyň připomínající pole. všude kolem po zemi jen samá hlína. měla jsem půl hodiny, než jsem pokračovala učit do čska. brodila jsem se bosá s vyhrnutými džíny, zametala, luxovala, stírala. nestíhala jsem. a ani po třech vyměněným kbelících vody to nepřestávalo vypadat optimističtěji. i přesto všechno jsem musela odject, abych stihla odučit poslední hodinu tohoto týdne. zbytek dorazil badboy po návratu z práce. miluju zvířata. lol. téra

Darda aneb ze života úči
13.01.2012

nemělo by se to tu takhle jmenovat?

Darda. tahle kniha od ireny douskové byla jiná. jiná pro ty, co znají jen hrdého budžese, u kterého se řežou smíchy a pokyvují souhlasně hlavou nad tím, jak to bylo a muselo být. či s oblibou čítávají oněgin byl rusák. darda je závěr trilogie. vzhledem k tomu, že jsem od douskové už přeci jen něco načetla, vím, že nepíše pouze optimistické věci plné švandy a smíchu. ale nechat helenku součkovou onemocnět rakovinou prsu a mít cholerického a despotického manžela, se kterým se rozvede, to je silné sousto. helenka součková by měla mít zábavného prďáckého manžela. umím si představit jejich domácnost plnou smíchu a veselých scének. a děti naladěné na stejnou vlnu. otevírala jsem tu knihu se značným despektem. hovořili jsme o ní s našima několikrát. měla jsem ji dostat pod stromeček, ale mamince se zdála tuze pesimistická, a tudíž nevhodná co by vánoční dar. a tak kolovala domácností, přečetla ji ona, pak se dostala do rukou tátovi. a nakonec jsem si ji přečetla, neotrávilo mě to, a tak knížka zakotvila v mé knihovně. je to čtivé. ostatně jako cokoliv od douskové. a není to pro mě taková depka. helenka to zvládá s nadhledem sobě vlastním. baví mě berta. dcera. a manžel jindřich na mě po celou dobu působí, jako by mu někdo pořádně zmáčknul koule (pardon). když se odpoutám od předchozích dvou dílů. závěrečný díl trilogie mě zase tak nezklamal.

další knižní lahůdka, kterou si teď dopřávám, je kniha HHhH od francouzského spisovatele (poměrně mladým, na to, jaké si vybral téma na zpracování) laurenta bineta. "recenze" jindy.

druhý týden co by učitelka na zkrácený úvazek na základce mám za sebou. baví mě to. mnou nejnavštěvovanějším webovým portálem posledních dní je www.rvp.cz, kde nacházím inspiraci. /// učím se být učitelkou. učím se chodit v různých situacích. a občas se skutečně od srdce zasměju. paní učitelko, když jsme ve třídě dva milanové, nemohla byste mi říkat třeba ozák? xxx můžete mi říkat ešus? xxx hodina slohu – přirovnání: mazaný jako .... ? žák: mazaný jako chleba s medem. xxx občas přemýšlím, že si některé jejich hlášky budu psát.

zítra nám přijede poprvé na noc junior. pokud si jeho matka ráno nevymyslí další storku, nemoc dítěte. // ve středu jel badboy s juniorem vlakem na výlet, prý mu nesundal bundu, tak kašle. tuhle jsme mu dovolili nemít rukavice na sobě, a byla z toho téměř další světová válka. když mu koupíme k jídlu, co chce, je to problém. když mu to nekoupíme, je to taky problém. ta ženská je fakt na dělo.

a jinak jsem ráda, že je weekend, sleduju nové díly 90210. divím se, že mě to docela baví. ale to je tak, když criminal minds už přes měsíc nikde nejsou. vánoční pauza se jim nějak protáhla. a staré díly znám zpaměti. dnes si dám nějaký film. téra

btw již brzy budu tvořit harmonogram londýnského výletu. dokonce bude i scénář s několika dialogy, které s bárbí secvičíme. lol.

dlouhý, široký a krátkozraký
9.01.2012

když jsem včera seděla v divadle a pročítala klasický cimrmanovský divadelní program, došly jsme se sis k závěru, že jediné, co jsme neviděly live je hra záskok. a nemohly jsme tomu uvěřit vzhledem k tomu, jak to umíme téměř zpaměti. touto hrou jsem proměnila první ze svých vánočních lístků za divadelní představení. další mě čeká v březnu hrdý budžes a v dubnu shirley valentine. není moc lepších věcí, než chodit do divadla. byť zrovna dnes mám pocit, že jedna taková věc přeci jen existuje. být večer doma! vůbec si neumíte představit, jak je fajn mít večer volný. ale to až poté, co jsem jednu večerní angličtinu odvolala, protože se mi nechtělo vůbec nikam jet. v noci jsem příliš nespala, to už se mi dlouho nestalo. byla jsem decentně vyschýzovaná z hodiny, tzv. nápravy, kde učím děti s poruchou učení. nakonec to byla hodina příjemná. ostatně jako i ty ostatní. pak dvě školky. jedna příprava na maturitu. a tradááá, je den pryč. xxx jsem naštvaná na spoustu lidí, kteří mi nechtějí platit. prý po vánocích nemají. no a co? taky nehýřím bohatstvím po vánocích, ale potřebuju zaplatit kupu věcí a peníze se mi neschází na účet tak, jak mají. do zítřka dávám všemu a všem šanci. pak nastupuju s bajonetem.

pořád mi zbývá pár stránek u dardy. snad už dnes. a to si chci i něco pustit, vidím to na první díl nových a mladých 90210. nic náročného na přemýšlení. za chvíli vyměním kuchyňský stůl, u kterého sedím, za ten pracovní. důvod? jdu opravovat písemky!!! nejvíc se těším. jako fakt.

čajem přelomu roku budiž jmenován jasmínovo-pomerančový čajík od ály ze starbucksu. černým psem přelomu roku je bořík a bílým dorotka. xxx jdu cvičit, pracovat a užívat poklidného pondělního večera. kéžby. btw neumím odmítat kšefty. s tou (n)asertivností jsem to už psala. nechci někoho urazit a nedokážu mu říct, že už ho do rozvrhu nedokážu nikam vtěsnat. a že bych si sama přála mít alespoň trošku času sama pro sebe, pro boříka, pro badboye. téra

co dělají holky v late 20s v sobotu večer?
7.01.2012

saturday night.

tvořím písemku z angličtiny i češtiny pro sedmou třídu. a poslouchám "zvonky štěstí"!!! tohle dělají některé holky v mém věku. zadané. které nemají rády disco hudbu. jsou asociální. a jejich přítelové chodí o weekendu do práce. jsem si udělala takovej plejlist, téměř hejtlist, toho, co bych si normálně nepustila. o chvíli později jsem to ovšem nevydržela a pustila si různé osobnosti v show jana krause. a u toho se docela obstojně řežu smíchy.

vůbec mám ten režim dnes najetej špatně. všechno je špatně. už jen to, že jsem vstávala v jednu. pravda, první vstávačku jsem absolvovala v sedm, poněvadž jsem šla na kontrolu k doktorce. (ano, v sobotu) pak jsem ovšem zapadla znovu do postele a odpadla. kdyby mi nezazvonil v jednu telefon, spím doposud. a tak jsem teda seděla nad malinovkou a pressem v beránku s renčou. tam, kde hrával danny smiřický alias josef škvorecký na saxofón v gympláckých letech.

říkala jsem si, co by tak bylo odpovídající mému věku v sobotu večer. místo reality, kdy sedím navlečené v kalhotách tureckého stylu, badboyově tríču a mikině s kapucou a poslouchám nesmyslnou hudbu a válím se smíchy u show jana krause.

v mládí, myšleno 7-15 let jsem milovala weekendy, protože jsem si mohla narozdíl od večerů všedních dlouho číst. nikdo mě nenutil zhasnout limpičku, jen občas naši nakoukli do pokoje a zeptali se, zda už nechci zhasnout. taky pokud jsem byla někdy nezdolný čtenář, bylo tomu právě v těchto letech. četla jsem jednu knihu za druhou. věřte, že jsme s mojí sis měly velkou knihovnu plnou knih svých, dětských po rodičích a stále nám nové a nové přibývaly. v období deset až čtrnáct let jsem taky trávila večer tak, že jsem plakala touhou u písniček kelly family a psala si deník, ve které jsem cítila velkou křivdu a nespravedlnost, že nemůžu opustit stereotypní život a vydat se do kolína nad rýnem bydlet na hausbót s kelly family, pojmout za chotě angela a žít tenhle free život. nevěřla jsem v té době, že něco takového mě může někdy přejít. i když mi táta říkal, že až mi bude sedmnáct, už na žádnými kelly family ani nevzdechnu. nevěřila jsem mu. kupodivu se tak stalo.

v patnácti jsem se už neutápěla láskou po kelly family. to jsem naopak milovala dva skokany na lyžích – českého michala doležala a rakouského andrease goldbergera. nežila jsem už v iluzi, že si je vezmu, a tak jsem k tomu nepotřebovala doma prosmutnit sobotní večer. chodila jsem na disko trysko. nejčastěji s indiánkou a matyldou. někdy s míšou. někdy s důšou, janou a jirkou. jediná tehdy kloudná diskotéka v našem městě, kam chodili mladí a já neměla pocit, že tam je spousta vykopávek (rozumějte třeba lidé v mém dnešním věku), pařili jsme asi tak na úplně všechno, seznamovali se asi tak s celým městem a bylo to hůůůstý!

v sedmnácti jsem měla hrozně vážnej vztah, a tak jsem weekendy trávila buď s ním v bytě jeho otce nebo weekendy opět s ním, ale u něho v praze. chodili jsme v sobotu nejčastěji hrát kulečník s kamarádama, nebo na pizzu, anebo vlastně ani nevím. tak to trvalo dva roky. poté jsem měla opět potřebu lítat všude. než jsem zakotvila v náručí bubeníka a trávila sobotní večery ve zkušebně nebo na hardcorových večírcích. to byl život panečku. narušen půlrokem v anglii, a tudíž sobotními poklidnými večery a telefonováním do česka bubeníkovi.

právě jsem se odchýlila od toho, co jsem chtěla psát. rozhodně nechci nikomu popisovat svůj milostný život. mnejmyslela jsem si, že roztřídím ženy do nějakých škatulek. ale vlasntě jsem došla k tomu názoru, že se mi nikdo a nic škatulkovat nechce. sama nemám ráda, když jsem zařazena do nějaké skupiny, tak proč bych to dělala. nakonec bych stejně jen a jen ironizovala. a nechce se mi být v sobotu před půlnocí příliš ironická.

to mi připomíná, že jsem dnes byla s bárbí v jysku a pak v kauflandu. na dotaz slečny obsluhující u pultu s uzeninami, saláty a sýry, jsem asi odpověděla ne nejroztomilejším tónem, což bárbí rozesmálo a pravila, že mě kdysi poznala jakou milou a hodnou holku, a že umím lidi vlastně pěkně prudit. tak asi jo.

dočtu knihu od ireny douskové darda. a padnu za vlast. co tak obvykle dělají bezdětné zadadné ženy, jejichž přítel v práci směnuje, a tak občas chodí o weekendu na noční? téra

nebýt v jiném stavu je nemoc?
5.01.2012

blog jako odklad myšlenek a nápadů. věcí, co mě baví, které se mi líbí a které chci.

v roce 2011 jsem si splnila hodně toho, co jsem chtěla. vymalovala si kuchyň (haha), stala se zcela finančně nezávislou na rodičích, koupila si auto, dozařídila byt v rámci toho, jak jsem chtěla, dala vale práci, která mě příliš nebavila a začala pracovat sama na sebe. nedotáhla jsem do konce jen dovolenou a návštěvu londýna. a to si splním tenhle rok. nad rámec všeho se mi doma ocitly dvě potkanky a jedno štěně.

všechno se mi to v hlavě tak mele. letos mi bude osmadvacet. plánuju hodně pracovat, hodně vydělávat, a vyhlížet své budoucí bydlení. ano, v roce 2013 bych si ráda koupila něco svého. tady nastává dilema. kde a co. že jsem nikdy nechtěla pobývat na území náchodského okresu, to není žádná novinka. mojí cílovou destinací byla praha. londýn byl příliš nereálný. všechno se změnilo loni v létě. rozhodla jsem se zůstat v rodném městě, protože tu mám badboye. ten sice pochází z čska, ale tam jsem zatím zůstávat nechtěla. a tak bydlíme v okresním městě blízko centra u hlavní silnice hned vedle řeky. na projíždějící auta pod okny kuchyně a obýváku jsem si už zvykla. // miluju představu života ve velkoměstě, na druhou stranu mám ráda svůj klid a láká mě představa života ne v epicentru všeho dění. vždy jsem si přála byt, teď ve mně hlodá touha po malém baráčku a zahradě. pokud baráček, vím, jakým směrem, pokud byt, nevím vůbec nic. jsem z toho všeho taková rozvrkočená. ale věřím, že až mi něco skutečně padne do oka, budu vědět, že je to to pravé.

bb-ův otec si myslí, že bychom si měli něco postavit, prý nám sežene zedníky a všechny řemeslníky. protože já skutečně nejsem holka na stavbu. a nějak nevím, zda bych chtěla, aby mi dům plácala parta příbuzných a známých. nižší cena, ale očekávají kotel guláše a džbán piva. a pak další věc je ta, že se mi nechce platit hypotéka a u toho ještě nájem, než se náš domek dostaví. jsem ten typ člověka, který si něco vybere a hned do toho musí jít.

poslední dobou mě taky decentně znervozňují řeči okolo. všichni kolem porodily, roděj nebo se chystají rodit, a já stále dostávám dotazy typu, kdy se přidám. těžce člověk někomu vysvětluje, že se na to ještě necítím. děti mám ráda, jinak bych snad ani nemohla dělat práci, kterou dělám. ale chci ještě pracovat, podívat se někam a ne věnovat 24/7 svoji pozornost dítěti. to, že v mém okolí je sedm těhotných, dvě to už mají jen tak tak, mě nijak z mé rovnováhy nevyvádí. už jsem se smířila i s faktem, že je-li od střední třídní sraz, kolují tam svatební fotky a fotky dětí. tak nějak mi to život neotravovala, až do minulého pátku... přišel mac s káťou a devítiměsíčním rybářem, a těhotná indiánka. po celou dobu káťa a indiánka řešily pouze těhotenství a děti, a začaly mi pokládat otázky, resp. konstatování, že jsem na řadě a musíme vozit společně kočárky. z těhle hromadných mateřských akcí mám husí kůži, jen si to představím. obě začaly rozjíždět, jak je to později rizikové, a jak budu chtít a nepůjde to. proboha, já si nepředstavuju, že budu pětačtyřicetiletá rodička, ale tak snad do třiceti ještě času dost. kór když indiánka je starší než já a teprve teď těhotná. řeknu-li to blbě, v mém věku ještě taky nečekala. byla jsem z toho jejich kybicování a propagování těhotenství a mimin natolik otrávená, že jsem myslela, že si půjdu po čtyřech měsících zakouřit! no nešla.

no tak nevím. jsem ve svých sedmadvaceti letech skutečně taková raketa na odstřel, co je divná, když je bezdětná? musela jsem se tak strašně držet, abych neprskla směrem ke kátě, že je easy si pořídit dítě, aby člověk nemusel pracovat, protože ho to ve fabrice nebaví. že já nestudovala pro nic za nic a že mi fakt mateřská ke spokojenosti nestačí. ale spokla jsem to. xxx indiánka dostudovala, chvíli pracovala, ale teď už se do toho vrhli. je rok a půl vdaná, tak proč by ne. ani jí se mi nechtělo říkat něco nepříjemného typu že si dítě pořídím, až budu vědět, že mě to finančně nezruinuje. že nechci žít jako v 80. letech s dítětem v dětském pokoji u rodičů, tak jako to má ona. ale mám holky na tolik ráda, že jsem raději mlčela. resp. vařila v kuchyni litry nepotřebného čaje.

myslela jsem si, že žijeme v pokrokové době, a že je zcela normální, že ženy hned po vyučení, maturitě či během vysoké školy nepovijou dítě a že si to můžou schovat třeba pro třicáté či pozdějí narozeniny. evidentně ne-e. moje domácí v anglii mi říkala, že si první dítě pořídili v osmadvaceti, a že to jí přišlo brzy. moje druhá domácí si taky dítě pořídila až po třicítce. a je kolem mě spousta žen v mém věku, které nemají dítě a ani si ho ještě teď pořizovat nechtějí. dokonce spousta mých kamarádek takových je. anebo i kupa takových, které ho už mají, ale jsou starší. trošku ve mně v pátek hrklo, zda jsem nezaspala nějaký návrat do minulosti, kde bych teď při příchodu do porodnice vypadala už jako téměř důchodkyně. téra

odchází skvělá generace
3.01.2012

dnes odešel josef škvorecký. náš náchodský danny smiřický. autor zbabělců, prima sezony a dalších milých knížek. přestože v našem městě potažmo vlastně v celé republice se neobjevil už několik let, byl dlouhodobě nemocný a žil v kanadě, člověk ho tak nějak považoval "za svého". a teď tu není. a zůstala po něm neméně skvělá spisovatelka paní zdena salivarová. bůh ví, zda bude letos festival prima sezona panu škvoreckému nějak věnovaný. pro fanoušky josefa škvoreckého doporučuji knihu novináře tomáše mazala putování k port arturu aneb po stopách zbabělců. a ti, co by měli ambice port artur navštívit, ujišťuji, že vás čeká jen velké zklamání.

xxx víte, co mě teď nejvíc asi baví? číst blogové bilance. skalainová a natálije napsaly ty nejlepší!!! a dočetla jsem od haruki murakamiho po otřesech. soubor povídek vztahující se k zemětřesení v kóbe a sarinovému útoku v tokijském metru v letech 1995-97. v povídkách jsem opět viděla klasického murakamiho. teď čtu knihu od lenky reinerové praha bláznivá. když jsem tuhle knihu dostala, lenka reinerová ještě žila. přišlo mi úžasné, že někdo žijící může být takovým pojítkem mezi těmi pro mě málem pohádkovými – franzem kafkou a egonem ervínem kischem. /// vytyčila jsem si cíl každý týden přečíst jednu knihu a zatím se toho držím. doufám, že za rok touhle dobou budu mít na seznamu o niminálně dvaapadesát přečtených knih více.

dnes byl první den, kdy jsem zamířila mimojiné na základní školu, kde začínám na částečný úvazek učit. byť mám tím úterý nadupané víc než kdy předtím. vyrážím z domu ve čtvrt na šest, přijíždím o půl sedmé večer. a řeším zase jeden problém... jak mám říct lidem, že už je učit nemůžu? učím někoho známého, ale ne blízkého, dojíždím, a učím za skutečně nízkou cenu právě se známosti. tím, že teď učím čím dál víc a víc a mám méně času, se některých hodin musím vzdát. a tady jsem se rozhodla, že to tak udělám. snažím se to naznačit, ale ten dotyčný hledá alternativu, aby to šlo. co teď?

koudymu se na t4m daří. šestý v průběžném pořadí turné. vůbec si všichni naši vedou tak nějak dobře. téra

začalo to líbáním, objímáním a chozením za ruce
1.01.2012

tak a je to za náma. bilance čtyři neperlivé vody s citronem, 2x jahodový milkshake a jedno presso s mlíkem. a taky se houby stalo. badboy se ukázal jako naprostý tanečník mág, málokdo umí takové elektroboogie bez tréninku jako on, muhehe. xxx o půl třetí jsem se vyhrabala z postele a očekávám radní domu, kteří nám přijdou změřit teplo, vodu a skoro všechno, za co se platí. chjo. pěkný začátek roku. a taky je dneska ohňostroj. doufám, že pan starosta se bude držet loňského trendu optimistického projevu, před dvěma lety bývalý starosta pronesl projev takový, že jsem si (nejen já) myslela, že si asi vpálím radši kulku do hlavy. xxx věčný svit nepoksvrněné mysli byl posledním filmem roku dvanulajednajedna. xxx jdu si dát první vanu roku dvanulajednadva a popřemýšlet o programu do školek. a na léto. a taky udělat cvičení z němčiny a hledat dál můj obor v dálkovém provedení. a podívat se na slevy na asosu. 2012 je tu. hurá přeci. téra

btw rakouská trojka na bedně v oberstdorfu. skalpovat hofera, fakt.

why not to be a superstar
30.12.2011

dočítám po otřesech od murakamiho a jsem rozhodnutá do pondělí zdolat ještě nějakou další literaturu. // vykoupení z věznice shawshank je naprostá pecka. vůbec nechápu, že jsem tomu film tak dlouho odolávala. když jsem si ho nakonec stáhla, dlouhou dobu se mi povaloval jen tak ve složce s filmy, a já ho nechávala bez povšimnutí. samozřejmě když jsem lovila na csfd, co bych tak měla vidět, neušlo mi, že je to dlouhodobě nejlépe hodnocený film na tomto portálu. mnoho lidí mi ho doporučovalo, když jsem slídila potom, co bych měla vidět. rozhodující bylo úterý, kdy mi ho v pizzerii doporučila bára. silný, skvěle promyšlený film. spolu se ctihodným občanem je to můj top tohoto roku. a nejen tohoto roku. xxx taky jsem strávila docela dlouhý čas prohlížením si bot od jeffreyho cambella. nelíbí se mi typ lita, o kterém v poslední době všichni básní, líbí se mi klasické wedges se šňěrováním. i bez. černé klasické jsou nejlepší. ale i ty gepardí jsou fantastické. nebo ty s ocvočkovaným klínkem. bože bože bože. xxx velmi teď procházkujeme. během včerejšího i dnešního dne jsem stihla udělat prakticky všechny přípravy, roztřídit věci, založit si důležité materiály k výuce, vymyslet koncepce u různých kurzů či hodin. inspirovat se dětskou výukou na youtube.

včera jsem vyrazila s ivankou posedět. příjemné popovídání. ne všechno se jeví takové, jaké to ve skutečnosti je. xxx teď očekávám poslední letošní návštěvu. maca s káťou a malým rybářem. indiánku s vlkem v bříšku. a zděndu. takže se jdu vrhnout na vaření zázvorového čaje, protože to je důvod, proč vlastně všichni přichází. chtějí zkusit slavný téřin zázvor. téra

checked √
28.12.2011

všechno je to zase v pořádku. a na silvestra možná půjdu přeci jenom mezi lidi. xxx včera příjemný večer v pizzerii v šesti. prolévání hrdla zeleným čajem. potkala jsem kačku v krásném zeleném kabátku. dnes útěk z věznice shawshank. přečetla jsem česká služka aneb byla jsem au-pair po dvaceti letech. upřímně. nic novátorského. autorčina sebechvála nad tím, jak umí mrkat na děti a získat si jejch pozornost. žádný nápaditý jazyk. troufám si říct, že napsat tuto knihu kdokoliv jiný, nikde mu ji nevydají. umím si představit, že bych nápaditěji sepsala svoje memoáry ze života au-pair či servírky v malé irské vesnici. xxx včera jsem přečetla knihu francouzské autorky delphine de vigan "no a já". třináctileté dívce s iq 160, která přeskočila dva ročníky. zadala si téma seminární práce o ženě bezdomovkyni. na nádraží se seznamuje s osmnáctiletou dívkou no. časem se pomocí rodičů a spolužáka lucase pokusí dívce bez domova zprostředkovat normální život. zda se to podaří, nechci zmiňovat ... čtivé, neveselé, vhodné k zamyšlení. v českém rozhlase v mozaice proběhla zmínka o tom, že kniha byla i zfilmovaná. mám alespoň důvod hledat další dobrý film. xxx momentálně čtu babičku a pročítám učebnice češtiny a literatury pro 7. třídu zš. vpisuju si poznámky do nového diáře, dívám se na pelíšky a chodím na procházky. ideálně strávený volný čas. nemám chuť si stěžovat na počasí, poněvadž jsem tak nějak po bezsněhových vánocích začala doufat, že už skutečně nenasněží. s nadšením a velkými očekáváními přemýšlím o tom, do čeho skočím příští týden. a taky jak moc se už těším na únor a cestu do londýna. téra

cíle a plány. v mém podání poněkud marnivé.
27.12.2011

mám své první wedges a hrozně se z nich těším! odškrtnuto z mého polyvore must-have listu. áčtverkové psaníčko se už taky blíží. xxx zítra poklus přes všechny instituce – banka, zdrávka, sociálka, živnosťák, pošta, ... náhodou se na ten další rok už těším. i po pracovní stránce. yes. moje plány a cíle? předsevzetí člověk hlasitě vykřikovat nemá. jenže. ty já taky nikomu neřeknu. jsem holka tajnůstkářka. takže chci, naučím se, podívám se, pořídím si...

• zlepším si němčinu. na level, kdy se domluvím. (začínám zítra)
• udělám si CAE
• uspořádám příměstský tábor
• vydělám si kupu peněz
• budu víc cestovat
• pořídím si další knihovnu a sedačku (březen)
• pojedu do Londýna (únor)
• budu hodně číst. (a když říkám hodně, myslím tím fakt hodně)
• naučím se lépe si organizovat čas
• odnaučím badboye klít a mluvit sprostě
• a naučím ho jíst bramboračku

a pak taky spoustu marnivých věcí jako pořídit si parfém daisy od marca jacobse, kožich, další wedges, zimní kabát, pelerínu, kvalitní kabelku. a OPI lak. (velkou část si pořídím v únoru v londýně) /// po novém roce si nakoupím lepící folie a nové úchytky na kuchyňskou linku, tapety do koupelny a přemýšlím i o novém umyvadle // a koupím si tenhle rok všechny knižní díly harryho pottera. tohle bude marnivý rok. protože si to zasloužím. a protože budu hodně pracovat. více než letos. i když mám pocit, že to o příliš mnoho nejde.

přijímám tipy na knihy a filmy. téra

uteklo to jako vždy
25.12.2011

pokaždé se tak těším, miluji advent, vánoční výzdobu, svíčky, prskavky, vůni skořice a vanilky, tajemno a kvap každého. nevadí mi všudypřítomní lidé a je to jediný čas v roce, kdy mi skutečně nevadí, že lidé někam spěchají. 24. prosinec už je vlastně jen taková třešničky na dortu. trošku smutná. protože vím, že tím to zase skončí a zase rok budu muset čekat na tu překrásnou sváteční atmosféru. nejraději tak mám poslední týden před vánoci. a 23. prosinec, i když je tak uspěchaný.

v pátek jsem chtěla sledovat pohřeb pana prezidenta a celé dopoledne jsem si myslela, že to stihnu. v šest jsme totiž už byli vzhůru a pustili si expozituru, vyvenčili boříka a vyrazili pro vánočku k badboyově mamince půl hodiny autem od nás. u nich na vesnici byl sníh, alespoň tam to přípomínalo skutečné vánoce. nakonec jsme seděli, pili čaj, hádali se s bb o cukroví, povídali si a později, než jsme plánovali, vyrazili nazpět. k jeho sestře. tam jsem měla možnost poslední odcházení pana prezidenta sledovat, ale zase jsme se za hodinu zvedli, frčeli dát vařit brambory a pak na další "povinnou" návštěvu, která se opět protáhla. ale poznala jsem tam skvělého psa! vypadal téměř jako náš bořík a vím, že mu chybí láska, pohlazení, vlídné slovo. patří totiž jednomu bb-ovu příbuznému, který ho odkládá často ke svým víceméně nemohoucím rodičům, sám ho tluče, rozhodně se s ním nemazlí. bylo vidět, jak ho lidská náklonnost tak těší, a tak jsem ho vzala ven. a na štědrý den jsme si pro něho přišli a jel s námi na pořádnou procházku. řekla bych nejdelší v jeho životě. s boříkem lítali, nosili větve, váleli se, byla to krásná procházka i za cenu deštivého počasí. doma jsem je oba vykoupala, vymydlila, dala jim najíst a lehla si s nimi na gauč.  dan, jak se dvojník boříka jmenuje, se ke mně tulil, pořád se chtěl mazlit, ... několikrát jsem ronila slzy při představě, že ho mám zase jít vrátit. xrozhodla jsem se, že si budu chodit občas půjčovat a brát ven na vycházku. byl mi nabídnut. jenže my už jednoho raplíka máme a do bytu 2+1 s naším pracovním vytížením druhého psa pořizovat nemůžeme. i když takhle to řekl badboy. já měla natolik zatemněno, že bych si ho vzala hned.

23. večer dorazila spousta těch, které mám ráda, dokonce nás bylo o jednoho víc, poněvadž indiánka čeká robátko. xxx na štědrý den jsem si pouštěla české nebe, dívala se na vánoční díl bylo nás pět, četla knihu, kterou jsem dostala den předtím u knihovnicko-doktorské rodiny česká služka aneb byla jsem aupair – po dvaceti letech. první díl jsem kdysi četla, teď čtu ten další. vánoce bez literatury? ne-e.

večer jsem všechno oddalovala. vůbec se mi nechtělo zasednout ke štědrovečernímu stolu, protože jsem měla pocit, že tím vánoce skončí. ale docela jsme si to s badboyem poprvé doma sami užili, a pak šli navštívit moje padres, sis, bábušku a westičku. a byla jsem letos asi nejhodnější na světě. páč nechybělo nic – literatura, garderoba, kosmetika, jedna tuze praktická věc, kterou jsem si od ježíška objednala, oblíbená koření, milé věci na zkrášlení domácnosti, šperky a tři lístky do divadla. takže hrdý budžeš, dlouhý široký a krátkozraký od cimrmanů a shirley valentine na mě v příštím roce čekají, jupíííí.

a vůbec. chci víc cestovat, víc vidět, víc se dozvědět. začíná to v únoru londýnem, uvidíme, čím to bude pokračovat. ráda bych letěla za álou do ženevy, to se uvidí. a letní dovolená nás snad taky čeká a nemine.

jdu se dozkrášlit a douklidit vánoční pohromu, poněvadž za chvíli přijde krátká návštěva na vánoční kávu a pak jedeme my na další vánoce k bb-ovu tátovi. jediné, co mi rve srdce je to, že můj bořík musí zůstat doma. letos nemám nikde stání, pořád chci být s ním.

kdybych se tu do silvestra už neobjevila, přeji všem krásný rok 2012 a veškerá splněné sny a přání. téra

PF 2012
24.12.2011

na internetu jsem jen na skok, jinak ho dnes bojkotuju. chci všem popřát klidné svátky, zdravíčko, štěstí a lásku do dalšího roku!!! xxx já si užívám cimrmanovského českého nebe, klasických koled, třech oříšků pro popelku, vánočního čaje a lush vany. odpoledne mě čeká procházka nejen s naším boříkem, ale i s danem, trošku nešťastným pejskem, který vypadá jako náš bořík. salát už je v ledničce, za chvíli si dáme štědroobědní česnečku a budeme užívat svátečního dne. téra

stížnosti
22.12.2011

vítě, hrozně mě s prominutím sere, jak lidé najednou hanobí památku pana havla. jak ho pomlouvají. i on mě odpůrce. ale že jsou lidi, kteří na něho hledají takovou prasárnu i teď po jeho smrti, to mě zaráží. nadávají na systém, že tahle demokracie není vůbec demokracií a dávají to za vinu havlovi. tak za prvé. on nás k branám demokracie dovedl, jak s ní nakládáme, to je na nás a na našich politicích, které si pravidelně co čtyři roky volíme. jak tuhle psala věrka, a já nemůžu jinak než souhlasit... rodič přivede dítě do první třídy, ale jak to s ním bude dál, to už je na dítěti samotném. když nebude dělat nic, skončí u lopaty. lidi si v tomhle státu pořád na něho stěžují. ano, politici nám zcela pravidelně hází klacky pod nohy, přesto jsem spokojená v době i systému, ve kterém žiju. jenže češi mají skvělou vlastnost. jenom remcat. nic jiného nedělají. nelíbí-li se mi něco, snažím se to nějak změnit. mají možnost se angažovat, vstoupit do komunální politiky a pokračovat i nadále. ale za tím by bylo příliš mnoho práce, a zpočátku by to nebylo stoprocentní ohodnocení, tak nač to dělat, že jo. vystudovala jsem, protože jsem vystudovat chtěla a věděla jsem, že se vzděláním se mi bude kariérně růst mnohem lépe. dělám to, co dělám a vydělávám si to, co je má představa o tom, kolik tak chci skutečně mít. a půjdu ještě výš. nemám ráda to naříkání na tom, jak jsou ti dotyční chudáci, mají malý plat, všechno je hrozné. doplnit si vzdělání, navštěvovat jazykový/počítačový/jakýkoliv užitečný kurz, vzdělávat se sám, mít cíl a zatím jít, ... ono to jde. člověk pak nemusí stále skuhrat nad dvanácti tisíci, které mu přistanou každý měsíc na účet. když se chce mít člověk dobře v tomto systému, musí pro to něco udělat. všem by se líbilo, aby nám přistálo všechno samo na talíři, a v obchodem stála krabice mléka dvě pade. ale tak to není. musíme pro to udělat něco sami. pro všechno musíme udělat něco my sami.

xxx a jinak mi začalo volno. dnes jsem vyrazila po roce s álou. dorazila ze švýcar. a bylo to hrozně příjemný. a starbucks čajík mě moc potěšil. povídání o cestování po americe, rusku, a spoustě dalších témat. mám ráda tahle setkání, která člověka tak nějak navnadí, něco mu dají, ... // a vůbec. dobrou s kobrou. téra

je to tady
20.12.2011

weekend jsem strávila doma, víceméně v posteli a lebedila jsem si, jak je to za poslední měsíc poprvé skutečný relax. v sobotu dorazila lenka s ríšou a malým ondrou, babička a naši. uvařila jsem kotel zázvorového čaje, krásně mě prohřál, ale beztak jsem cítila ke konci návštěvy, že už mám zase teplotu, a tak jsem si zalezla do postele. v neděli ráno nebylo po teplotě ani památky, hlasivky byly při životě a jediné, co mi znepříjemnilo život, byla rýma. nemohla jsem se vysmrkat, navíc jsem už neměla nosní kapky, které jsem si v pátek za nemrzký peníz zakoupila. i přes tohle všechno jsem vyrazila s bárbí do kavárny probrat život, byznys, londýn, prachy, pojištění a všechny veledůležitosti. po návratu domů jsem se dozvěděla tu nejsmutnější zprávu. poplakala jsem si. a v podstatě se nehnula od programu čt24. víc takových lidí jako byl václav havel. v lednu 1990 jsem coby šestiletá byla na jeho projevu přednesenému královéhradeckým obyvatelům. nezapomenu.

týden byl příjemný. včera naposledy dvě školky. řezání vánočního stromečku, který jsme nakonec museli zkracovat o metr, a který badboy v době mého sezení v divadle ozdobil. je to stříbrný smrk a skutečně provoněl byt. vždycky jsem si myslela, že je to nesmysl, ale fakt jako. otevřu dveře do bytu a cítím vůni stromku. potkanky jsme přestěhovali do jiné části obýváku, a bořík v době svého osamoceného působení doma bivakuje v kuchyni, kam jsem mu přestěhovala misky, noviny i pelíšek. zatím nenadělal přílišné škody, má tam víc světla a vůbec je tam asi víc zajímavých vůní.

ráno jsem jela učit poslední předvánoční hodinu moji nejmilejší skupinu v jedné firmě. od pana karla jsem dostala nové vydání babičky. šíleně mě to dojalo, páč jsme si někdy v loňském školním roce povídali o tom, jak máme tuhle knihu rádi, a že já mám vydání pouze z roku 1932. dnes jsem rozbalila vánoční papír a tam na mě koukalo nové vydání. strašně mě to potěšilo! s badboyem jsme se dopoledne vyrazili do města přihlásit bóřu. je z něho teď řádný psí občan. a pokoupit nějaké dárky. což se nám teda docela povedlo. už zbývá jen úplná hrstka. xxx dohodli jsme se, že na štědrý den zapneme ntb jen proto, abychom se dívali na pohádky. fb a jiné stránky nám zůstanou zapovězeny. // jela jsem učit odpo mé dva kroužky angličtiny, kde jsme si s holčičkama udělaly besídku. předtím jsem stihla zaject do jedné zemědělské firmy, kde učím, a vyfasovala jsem coby vánoční dar velkou přepravku jablek.

zítra jen ranní hodina od šesti. večer pak pizzerie s mónou. čtvrtek, tak tam něco ještě učím. ale nejvíc se těším, že podle všeho šel dnes bb naposledy do práce v tomto roce a od zítřka máme dvanáct dní společně volných. to se nám ještě asi nikdy nezadařilo. to je za tu letní nedovolenou. feel happy. lol.

engelberg dopadl pro čechy dobře. chels remizovala s wiganem. a řepka s blážou skončili v acs. moje nelibost vůči bývalému sparťanskému kapitánovi je v naší domácnosti známá, nicméně tohle si ani vrchní plivač nezasloužil. téra

btw zapomněla bych málem na divadelní představení "osm žen", kterou sehrála místní divadelní scéna. "detektývka", jak by napsal karel čapek. do poslední chvíle jsem byla napnutá, kteráže z žen je vražedknyě... // dočetla jsem od douskové "o bílých slonech". něco na způsob balad, prolínání příběhů v deklamování z jednoho příběhu štěstí-neštěstí-láska-manželství...

the best tohoto roku...
18.12.2011

... chtěla jsem si tu poznamenat to nejlepší z tohoto roku. ne snad události. ale to, co jsem viděla a přečetla. se smutkem musím konstatovat, že tento rok byl nejbídnější v mé čtenářské kariéře. já, která vždy četla závodně, jsem to letos hrozně flákala. dávám to za vinu internetu (samozřejmě že ne sama sobě). ač si předsevzetí obvykle nedávám, jen některé cíle si stanovuji, tak jedním z nich je, netrávit tolik času online, ale raději zabořit nos do knih. vzhledem k tomu, že bych ráda nastoupila na magisterské studium od příštího školního roku, možná by to mohlo mít něco do sebe.

každopádně mám-li určit, která kniha z mých letošních přečtených byla ta the best, byla to kniha od kateřiny janouchové dcera na přání. nedokážu říct, zda jsem její knihu ukradené dětství četla taky letos nebo nikoliv, tu bych tam zařadila totiž také. moc se mi líbila i kniha ireny douskové goldstein píše dceři (momentálně čtu její další knihu o bílých slonech).

co se týče filmů, těch jsem letos viděla více než kdykoliv předtím. a to "díky" operaci žlučníku, páč jsem strávila tři týdny na neschopence a zírala na jeden film za druhým. ten nej těžko vybírám. tak snad seznam těch nej.

ctihodný občan, the brothers, 28 dní, 200 cigaret, Harry Potter 7 (part 2), never let me go, přestupný rok, škola života, remember me, výměna, sekretářka, me without you, nebeská stvoření, happy endings, all good things, má mě rád nemá mě rád, my sister´s keeper, last night. a film, na který jsem se šíleně těšila a vyrazila jsem do kina norské dřevo.

v seriálech opět nic nepřekonalo criminal minds. na začátku června skončila šestá série, v říjnu začala ta sedmá. "smrt" emily, návrat emily, návrat jj. žádnej jinej seriál tohle nepřekonal a asi ani nemá šanci překonat. z těch českých mě mile překvapila expozitura, kterou pilně sleduju.

nej blogy? mám pořád své stálice již několik let. natáliji, ävchen, katchenku, skalain, spoon, dee, flamme (v dubnu to položila, chjo), my-antihero. ani char už nebloguje. "čtu" ráda i ty fashion. letos pavlínu jágrovou, joll burr, alici, terunu, svartsvanur, paramore, pleasure seeker, eva schön.

příští rok přijde určitě dalších několik nej. teď jdu za mojí současně nejkámojdou bárbí. protože jsem nejnemocná a s mým nejbóřou se musíme stejně vyvenčit. téra